Rekonstrukce bytu Praha - Související přehled stavební historie Protože je již na základě zkušeností v tomto směru známo, že podstata všeho tkví tak trochu v jeho historii, doporučuje se proto krátce (ve zkratce) zopakovat historii tuzemského stavitelství související se stavební fyzikou za posledních téměř sto a padesát let.Mezi dočasnými stavebními pokyny vydanými Metropolitní radou veřejných prací v roce 1871 byla (mimo jiné) regulace tloušťky nosných zdí budov.V podstatě se jednalo o jednoduché orientační pravidlo, které na základě cihly Monarchia (velká cihla: 14x29x6,5 cm) definovalo minimální tloušťku stěny z důvodu nosnosti 1,5 cihly, tedy 44 cm.Tato tloušťka byla zároveň nejmenší velikostí stěny pro nejvyšší úroveň. Stěny bylo nutné rozšířit v místě napojení jednotlivých podlahových desek, a to o 15 cm v případě dřevěné trámové hlavní desky a o 7,5 cm v případě ocelové trámové desky.Z Feni vyplývá, že součinitel prostupu tepla "k" (dnes: "U") velkých zděných stěn o průměrné tloušťce 80 - 100 cm v přízemí a prvním patře byl velmi blízký nedávno mlčky přijímanému k = 0,7 W/m2 pro hodnotu K.No, když to shrneme, tak např.: při rekonstrukcích, modernizacích a rekonstrukcích vícepodlažních, vícebytových bytových domů (které jsou dnes již typicky činžovními domy) postavených kolem přelomu století (přelom 19.-20. století) v hlavním městě Budapešti (s přihlédnutím k výše uvedenému) není vhodné primárně řešit dodatečnou tepelnou izolaci stěn.Spíše zlepšením vzduchového utěsnění oken, protože to je obvykle nákladově efektivnější způsob, jak dosáhnout požadovaného cíle. Zároveň by se samozřejmě tento nástroj měl vždy používat profesionálně, opatrně a opatrně, s mírou. Poté, po první světové válce, od roku 1920, byla zavedena nová standardní velikost cihly podle pruského vzoru, malá cihla interpretovaná jako základní cihlový modul dodnes: 12x25x6,5 cm s inkluzivní velikostí. Z toho vyrobené nosné stěny již byly zkontrolovány výpočtem, tloušťka stěny byla tedy stanovena podle požadavku na únosnost.I zde však byla uvedena minimální hodnota, konkrétně z tepelně technických důvodů. Nejmenší tloušťka stěny vnějších nosných stěn je podle toho také 1,5 cihly, z toho však vznikla tloušťka 38 cm kvůli změněné velikosti cihel. Tímto způsobem je "k" (dnes: "U") = 1,5 W/m 2 K.Takže na základě našeho dosavadního přehledu stavební historie (v souvislosti s naším tématem) lze usuzovat, že změna velikosti zděného modulu a stanovení (dimenzování) únosnosti stěn výpočtem mělo za následek menší spotřebu materiálu a ekonomičtější výstavbu, ale zároveň z tepelnětechnického hlediska došlo ke zhoršení průměrného součinitele prostupu tepla zdiva.Ostatně pro budovy postavené od roku 1871 nebo kolem přelomu století (19. - 20. století) stále: "k" = 0,7 W/m 2 K, pak pro budovy postavené od roku 1920: "k" = 1,5 W/m 2 K (dnes "k" je "U"). Na II. období do druhé světové války. Rozpoznání problémů stavební fyziky a formulace architektonických odpovědí na ně ve XX. došlo v první polovině století.Znalost tepelně izolační schopnosti místností ohraničených stěnovými konstrukcemi různých tlouštěk byla prakticky nezbytná především pro dimenzování vytápění objektů.Například vyhláška č. 12.600/XVI/1937 královského maďarského ministerstva průmyslu: pro dimenzování systémů ústředního vytápění uvádí hodnoty prostupu tepla (faktor "k", dnes označovaný písmenem "U") pro různé tloušťky stěn ve formě tabulky.Dr. Károly Möller jako praktikující architekt a spisovatel kolem 40. let 20. století zpřístupnil veřejnosti příslušné znalosti stavební fyziky v praktickém jazyce architektury takříkajíc ve formě, kterou může profese přímo využít.Na základě vlastních výpočtů publikoval různé hodnoty "k" pro stěny, stropy, střechy a okna, které lze přímo použít v praktickém architektonickém návrhu v tabulkové formě.Je také důležité vědět, že podle základního principu tehdejšího dimenzování: minimální hodnota tepelné izolace je hodnota „k“, při které ještě nedochází ke kondenzaci na vnitřním povrchu stěny.Shrneme-li výše uvedené, lze říci, že II. v letech před 2. světovou válkou (mimo jiné i díky odborným aktivitám Dr. Károly Möllera v tomto směru) začalo takříkajíc vzkvétat tepelně promyšlené architektonicko-inženýrské plánování. Období socialistické výstavby (1945-1989). Po roce 1945 byla výstavba, která odrážela i stavebně fyzikální myšlení (z důvodů, které jsou předmětem samostatné poznámky), na desetiletí zatlačena do pozadí.V roce 1965 byla vytvořena Technická specifikace ME 30-65, která sice ještě nebyla obecně závazná, ale alespoň jako doporučení již poskytla určitou pomůcku pro projektování budov, které zohledňuje i tepelně technické aspekty.Poté uběhlo dalších 14 let, než byla v roce 1979 (s účinností od 1. dubna) vydána první tepelně technická norma: MSZ-04-140/2-79 s názvem "Tepelně technické výpočty budov a okrajových konstrukcí budov. Tepelně technické dimenzování".V té době tato norma poskytovala architektům snadno použitelný přístup a transparentní přibližné výpočetní postupy pro ověřovací výpočty.Poté uběhlo dalších 7 let, než v roce 1986 vstoupila v platnost norma MSZ-04-140/2-85 (s účinností od 15. března), která navazuje na normu předchozí, avšak s některými obsahovými změnami a přinesla strohost.Dotyčná norma platila pět let, dalo by se tedy nazvat takříkajíc normou vstřícnou architektům. Vzhledem k tomu, že dodržení jeho předpisů je pro architekta předvídatelné, mohly by být důležitější analýzy z hlediska návrhu architekta provedeny s navrženými výpočetními metodami.Obě normy dávaly konkrétní požadavky na požadované hodnoty součinitele prostupu tepla (tehdy: "k", nyní: "U") okrajových konstrukcí (stěny, střechy a vážený průměr povrchu fasády). Tyto požadavky byly v normě z roku 1986 zpřísněny (kromě střechy).V ostatních ohledech obě příslušné normy používaly zjednodušení kvůli vyčíslitelnosti a abstrahovaly od skutečných jevů stavební fyziky. Období po změně režimu. V roce 1992 vstoupila v platnost norma s označením: MSZ-04-140/2:1991, která se z hlediska číslování jeví jako pokračování svých předchůdců z let 1979 a 1986, ale ve skutečnosti je postavena podle zcela jiných principů. .Norma je poměrně složitá, chcete-li, má velmi komplikovanou strukturu. Jedním z důvodů jeho složitosti je, že ve svých výpočtových metodách upouští od akceptace dřívějšího tzv. idealizovaného jednorozměrného tepelného toku, místo toho se snaží zohledňovat vícerozměrné tepelné toky a vícerozměrná teplotní pole, která lépe popisují realitu při tepelném inženýrské dimenzování.To znamená, že výpočty musí brát v úvahu nejen tepelné ztráty na jednotlivých hraničních plochách, ale také tepelné ztráty různými lineárními tepelnými mosty. Kromě ověřování výkonu tepelné ochrany (splnění energetických požadavků) je v kompetenci normy také zajištění ochrany zdraví a kontrola ochrany textury.

Rekonstrukce bytu

Více o nás na našich stránkách https://slaga.cz/